|
Když slzíš radostí,
umí se s Tebou smát.
Dne 30.9.2007 Čikinečka odešla navždy z
tohoto světa. Moc to bolí. Dříve jsem se zabývala služební kynologií a to od roku 1968. Měla jsem fenky a pak i pejska německých ovčáků, fenku středního černého knírače a i černou trpasličí kníračku. Měla jsem i chovatelskou stanici... Účastnila jsem se soutěží, jezdila po závodech, dělala zkoušky z výkonu i ty nejvyšší mezinárodní zkoušky služebních psů. Měla jsem úspěchy, dělala jsem instruktora výcviku, ale ... Bohužel panelákové bydlení nedává možnost chovat velké psy a tak jsem nakonec zanechala i služební kynologie a zůstala jsem u kočiček. Po dlouhé době, kdy jsem byla bez pejsků, jsem si jen tak pro radost pořídila ČIKINKU (*15.6.1999). S přáteli jsme si udělali navzájem radost a já ji získala výměnou za perské kotě. Je to tak přátelské plemeno, že bych za žádné jiné již nikdy neměnila. Ona milovala mé kočky a já je milovala všechny dohromady. U nás to bylo tak, že " kočky dělaly s Čikinou psí kusy a pes se s kočkami kočkoval". Když příjdu domů, vítají mne všichni čtyřnožci (bohužel už bez Čikinky) a i když s nimi mám mnoho práce a starostí, naplňují můj život natolik, že přes všechna lidská trápení jsem šťastná.
* 19. 6. 1997 - † 19.11.2010
|
